Pojem imerze či imerzní vzdělávání se někomu může jevit jako slovo naprosto neznámé, případně nové. Podíváme-li se však podrobněji na jeho podstatu, zjistíme, že v sobě skrývá ne tak úplně neznámý jev, a to dvojjazyčné vzdělávání.

Termín imerze v obecném slova smyslu znamená ponoření či vnoření. V našem případě hovoříme o ponoření do systému jiného jazyka.

Jazyková imerze je takovým přístupem k vyučování, kdy běžné vzdělávací aktivity jsou prováděny v cizím jazyce. To znamená, že cizí jazyk je prostředkem k získání instrukcí, a zároveň předmětem výuky.

Mnohdy je termín imerze volně používán ve školách a médiích pro označení stále populárnější formy výuky cizích jazyků. Bohužel je však tento pojem ve většině případů využíván nepřesně či neoprávněně. Mnozí totiž využívají tohoto slova k označení jakékoli třídy, ve které je cizí jazyk prostředkem výuky. Každopádně probíhá-li výuka v cizím jazyce, neznamená to ještě, že jde o jazykovou imerzi. Za velmi přesnou bychom mohli považovat definici imerze F. Geneseeho (1987): Chceme-li mluvit o imerzním vzdělávání, musí minimálně 50% výuky v daném školním roce probíhat v druhém jazyce. Jestliže toto kritérium není splněno, pak bychom pro označení takového vzdělávání pojem imerze neměli používat.

V posledních letech se od izolované výuky cizího jazyka začalo postupně upouštět, což můžeme označit za velmi žádoucí trend. Člověk si totiž jazyk osvojí mnohem efektivněji, jestliže se ho učí ve smysluplném společenském kontextu. Je důležité umět vyjádřit to, o čem opravdu chceme mluvit a na čem nám záleží. Měli bychom být schopni mluvit hlavně o svých pocitech, postojích a hodnotách. Takové učení jazyka je pak pro nás velmi účinnou motivací k dalšímu zlepšení. Jestliže spojíme výuku cizího jazyka společně s obsahem, dítě se v tu chvíli efektivně vyvíjí v sociálním i kognitivním směru. Stručně a jasně řečeno, nejde o výuku jazyka, ale výuku v jazyce.

Úspěch imerzního vzdělávání úzce souvisí také s vyjádřením podpory dětem. Rodiče by měli  být o účinnosti imerzního vzdělávání plně přesvědčeni, jestliže chtějí své dítě do takového vzdělávání zapsat. Ve společnosti se mohou totiž velmi často setkávat s jistým nesouhlasem a názory, že své dítě vystavují nepřiměřeným výzvám. Velkým přínosem samozřejmě je, když se sami rodiče daný jazyk učí a umí ho alespoň v omezené míře používat v praxi. Jinak cizí jazyk může pro dítě představovat jen další povinnou věc k naučení, což není žádoucí.

Rodiče mohou přispět k úspěšnému ponoření do jazyka tím, že umožní dítěti, aby ho mohlo využívat i mimo školu – například v mimoškolních aktivitách nebo na rodinné dovolené.